Ať třesknou mrazy, nebo je vedro k padnutí, kvetou chudobky, či žloutne listí, vyrážíme s dětmi na rafty, šlapadla, lyžovat, na běžky, snowboardy, pěší túru, do lesa, do hvozdů, do sadů, sbírat kaštany, sportovat, učíme je uzly, rozeznat stopy zvěře, tábořit, rybařit, ať je to jednou za týden, celý rok, nebo jen o prázdninách, nikdy by nám nemělo uniknout to, co všechny tyto činnosti a aktivity spojuje. Rozhodně bychom neměli zapomenout na nejdůležitější článek ze všech, totiž na dítě. Děti nejsou jen takovými malými dospělými, jak si lze myslet. V dětském světě platí jiná pravidla. Je tomu až do doby, než se dítě plně přizpůsobí světu dospělých a pochopí, jak funguje. Jsme to my dospělí, kdo jim ukazuje, jak to v tom velkém světě vlastně chodí. Abychom však mohli být dobrými průvodci a učiteli, musíme navštívit Zemi dětí. Její brány jsou otevřené, račme vstoupit. Na této besedě si budeme povídat o všem, co hýbe dětským světem, o jeho pravidlech, o řeči, kterou se v něm mluví. Budeme se společně učit porozumět dětským emocím a prožívání, naučíme se pokládat si otázky, co chce dítě svým chováním říct a proč to nepoví slovy. Vzpomeneme i na pravdu a lež, řešení nepříjemných situací a konfliktů, na to, když dítě zlobí, když se mu stýská. Budeme určitě myslet i na hru, motivaci a důvěru. Pohlédneme do dětských očí a snad se nám podaří spatřit alespoň střípky toho, co skutečně vidí... Ale teď už pojďte, expres do Země dětí právě vyráží.